Přišel za mnou klient. Firma s obratem kolem třiceti milionů, sedm zaměstnanců, osmý rok v řadě roste. Ptám se na osobní majetek. Pauza. "Máme barák, ještě splácíme. A spořák."
Kolik na tom spořáku? "Tak dvakrát moje výplata."
Tohle není výjimka. Je to pravidlo.
Majitelé firem jsou na papíře nejbohatší vrstva v Česku. Ale devět z deseti má skoro vše zamčené v té firmě. Auto na firmu, nemovitost přes s.r.o., přebytky nechávají v bilanci. "Bude se to hodit." Osobně? Prázdno.
Proč to dělají
Logika je jasná. Ve firmě jsou výdaje daňovým nákladem. Osobní majetek se buduje z čistého. Účetní řekne: nechte to ve firmě, to se vyplatí. A krátkodobě má pravdu.
Problém nastane, když se ptám: co se stane, když ten business zítra zpomalí?
Ne katastrofa, jen obyčejná průšvihy. Přijdete o klíčového zákazníka, trh se otočí, zdraví selže. Najednou ta firma přestane platit. A vy doma nemáte nic, na co sáhnout.
Firma není penzijní plán
Tenhle mýtus přežívá překvapivě dlouho. "Prodám firmu a mám na důchod." Ale firma se prodá za tolik, za kolik ji někdo koupí. Ne za tolik, za kolik ji oceňujete vy. A kupce, který zaplatí dobrou cenu, hledáte minimálně tři roky, pokud vůbec přijde.
Stavět důchod na exitu je jak stavět golfovou sezonu na hole in one. Občas to přijde. Naplánovat se to nedá.
Jak nastavit systém
Nejde o to vzít peníze z firmy a propálit je. Jde o to mít systém, který buduje osobní majetek souběžně s tím, jak roste firma.
Kombinace, která funguje: přiměřená mzda (ne symbolická), maximální příspěvek firmy na DIP a část přebytků každý rok vytáhnout dividendami nebo přes holding do osobního investičního portfolia.
DIP sám o sobě umožňuje firmě přispívat jednateli až 50 000 Kč ročně bez jakýchkoliv odvodů. To jsou prachy, které jinak zaplatíte na daních. A přitom rostou.
Kdy začít
Teď. Ne po dalším roce. Ne až se firma stabilizuje. Každý rok bez systému je rok, kdy firmě rostou bilance a vám osobně ne.
První krok je jednoduchý: spočítat, kolik si dnes reálně vyplácíte versus kolik generujete. A pak rozhodnout, co změnit.