V březnu 2020 mi jeden klient napsal: "Mám prodat, dokud něco zbývá?"
Trhy za tři týdny spadly o pětatřicet procent. Celý svět zavřený, žádný konec v nedohlednu. Neměl prodat. Bylo to tehdy jedno z nejtěžších doporučení, které jsem kdy dával.
Proč nás trhy děsí
Mozek vnímá ztrátu zhruba dvakrát silněji než stejně velký zisk. Takže když portfolio klesne o dvacet procent, bolí to asi tak jako by vám někdo vzal čtyřicet. Není to slabost, je to biologie.
Problém nastane, když tenhle pocit přeložíte do akce. Prodáváte ve ztrátě, zamykáte ztrátu, a pak sledujete, jak trh za rok je zpátky výše.
Co říkají čísla
Od roku 1928 zažily americké akcie průměrně jeden pokles o deset procent každý rok. Jednou za tři roky pokles o dvacet. A jednou za deset let skutečnou krizi.
Každý z těch poklesů pak byl překonán. Ne vždy za rok, ne vždy elegantně. Ale překonán byl.
Kdo prodal v březnu 2020, realizoval ztrátu třicet pět procent. Kdo nic nedělal, byl do konce roku na nule. Kdo v březnu přikoupil, vydělal přes padesát procent za devět měsíců.
Co říkám klientům při pádu trhů
Dvě věci.
Za prvé: kontext. Posílám čísla: jak vypadalo portfolio před rokem, jak vypadá teď, jak by vypadalo historicky za rok od propadu. Ne sliby, jen data.
Za druhé: připomínám plán. Kolik měsíců výdajů mají jako hotovostní rezervu. Kolik let do doby, kdy peníze reálně potřebují. Kdo má deset let do důchodu, toho propad v roce jedna skoro nezajímá. Kdo plánuje vybírat za dva roky, pro toho jsme to od začátku nastavili jinak.
Plán funguje jen tehdy, když ho dodržíte
Největší nepřítel investic nejsou trhy. Jste to vy ve chvíli paniky.
Tohle nezní hezky, ale je to pravda. Proto má smysl mít plán napsaný, odsouhlasený a připomínaný v klidu, ne ve chvíli, kdy Bloomberg píše o apokalypse.
Moje práce při každém propadu je připomenout vám ten plán. A případně přikoupit. Proto je dobré mít část peněz připravenou přesně na ten okamžik.